Hudební divadlo Karlín

Customer: Magistrát hlavního města Prahy
Realization date: 2006
Kind of works:

Investor: Magistrát hlavního města Prahy

Termín realizace: 2006


Celková rekonstrukce budovy Hudebního divadla v Karlíně.


V rámci „Sdružení Hudební divadlo Karlín“ zpracoval PRAGOPROJEKT, a.s. projektovou dokumentaci k územnímu řízení, ke stavebnímu povolení a dokumentaci pro výběr zhotovitele. Celková rekonstrukce památkově chráněné budovy divadla HDK se skládá ze dvou částí: z rekonstrukce historické části divadla, která je národní kulturní památkou a z výstavby nové moderní budovy na místě stávající budovy divadelního zázemí přilehlé k Negrelliho viaduktu. V nové budově je umístěno divadelní zázemí. Architektonický návrh zpracovali architekti z firmy ANIMA spol. s r.o. - akad. arch. Jindřich Smetana, Ing. arch. Tomáš Kulík a Ing. arch. Petr Doležal.
Objekt Hudebního divadla v Karlíně je zapsán ve Státním seznamu nemovitých kulturních památek pod rejstříkovým číslem 1-1612 a nachází se na území vyhlášené památkové zóny „Karlín“, v městské části Praha 8, vyhlášené vyhláškou hl. m. Prahy č. 10/1993 Sb., o prohlášení částí území hl. m. Prahy za památkové zóny a o určení podmínek jejich ochrany. Z památkářského hlediska se jedná o výraznou architekturu, která dominantním způsobem určuje atmosféru uliční „řadové“ zástavby a to i přesto, že byla postupem času zanesena a „obklíčena“ nekoncepčními dostavbami.

Budova Hudebního divadla v Karlíně - „Theatre-Variete“ - byla postavena v roce 1881 dle projektu architekta Otto Ehlena, pro varietní a cirkusové produkce a je druhou nejstarší divadelní scénou v Praze. Historie divadelního objektu je provázena množstvím dostaveb a adaptací tak, jak se vyvíjelo jeho žánrové využití. Již v roce 1895 proběhly v budově první stavební úpravy a roku 1897 byla budova adaptována pro divadelní provoz, dle projektu významného architekta prof. Bedřicha Ohmana. Úpravy se týkaly zejména reprezentačních interiérů a „očištění“ stavby od doprovodných staveb pro potřebu dřívějších cirkusových čísel. Menší stavební úpravy proběhly v roce 1927, 1939 a 1945. Rozsáhlá přestavba je datována na konec padesátých let, kdy začal vznikat dílenský trakt v dnešní podobě. Po druhé světové válce byl zahájen pravidelný provoz s operetním a muzikálovým zaměřením, který kontinuálně probíhal až do současnosti. V srpnu roku 2002 byla v důsledku povodní přerušena činnost divadla v budově a soubor hraje v provizorních podmínkách ve Společenském sále Kongresového centra Praha v Praze 4. Poslední dílčí stavební úpravy byly v budově provedeny před cca 15 lety. Jednalo se pouze o dílčí stavební úpravy a opravy omezeného rozsahu bez zásadního a koncepčního řešení. Odbor městského investora MHMP připravoval zásadní rekonstrukci již od roku 2001. Již v této době byl stav interiéru vnitřních prostor divadla značně zchátralý a vlivem nedostatečné údržby se neustále zhoršoval. Repasi a obnovu interiéru však nebylo možné provést bez současné komplexní výměny a rekonstrukce technologického zázemí a vybavení divadla, které je již morálně zastaralé a neodpovídá současným normám a požadavkům. Stále častější závady v elektroinstalacích a na dalším technologickém vybavení budovy a poruchy ve stavebních konstrukcích (např. stav střešních plášťů apod.) zcela jednoznačně signalizovaly, že technický stav budovy je na hranici životnosti. Bylo zřejmé, že v krátkém časovém horizontu nabudou stavebně provozní závady takového rozsahu, že je nebude možné v rámci běžné údržby odstranit, a že v jejich důsledku dojde ke kolapsu divadla. Tento neutěšený stav budovy byl samozřejmě ještě zhoršen vlivem povodně v roce 2002, která objekt divadla postihla. Hladina povodňových vod dosáhla v objektu více jak 1,5 m nad podlahu přízemí včetně hlediště. Tím byly znehodnoceny památkářsky chráněné doplňky interiéru – dveřní výplně včetně dřevěných portálů a obložení, sedadla a elevace v hledišti apod. Voda zcela zaplavila suterénní prostory, kde znehodnotila technické vybavení divadla. Tlakem vody se na mnoha místech zvedla podlaha včetně betonových podkladních vrstev, na mnoha místech se vlivem nestabilního podloží budovy, poškozeného povodňovými vodami naopak propadla (následkem sednutí nebo vyplavení podloží). Na mnoha místech došlo k sednutí příček a dělících konstrukcí, a to zejména v zázemí divadla, kde jsou umístěny dílny a ostatní pomocné provozy. Tato část budovy byla i z těchto důvodů navržena v rámci popsaného značného poškození k demolici. Nutno však podotknout, že statický systém budovy nebyl povodněmi zásadně narušen.

Z hlediska architektonického, památkářského a v neposlední řadě divadelnického nejcennější přestavba z roku 1897, která jasně definovala dvě základní části objektu, jež jsou hlavním východiskem při zpracování předloženého architektonického návrhu:

vstupní objekt v průčelním traktu do Křižíkovy ulice, s bohatou novobarokní fasádou (historicky nejstarší část),
hlavní loď inscenačního prostoru (jevištní a hledištní část).
Ve zcela jiném architektonickém úhlu pohledu je nutné hodnotit ostatní stavební části divadelního komplexu, které se v čase živelně vyvíjely podle momentálních potřeb uživatelů, a svými dosti nekoncepčně řešenými dispozicemi nemohou vyhovět současným požadavkům na efektivní provoz divadla.

V rámci projektových a přípravných prací byl proveden památkový průzkum a komplexní pasport historicky hodnotných prvků a podrobný projekt odstrojení a ochrany v historickém „divadelním“ sále a přilehlých prostorách s cílem pietního restaurování a zachování dobové velkolepé atmosféry divadelních produkcí. S obdobným přístupem byla řešena i fasáda do Křižíkovy ulice – zde je navíc snaha rehabilitovat původní barevnost i situaci dílčího solitéru, tj.odstranit dostavby v „dobovém duchu“ z 80. a 90. let dvacátého století. Slepenec novodobých dostaveb byl navržen k demolici a k vytvoření plochy pro moderní funkční architekturu. Vzniká tak možnost zvýraznit původní kvality výrazné novobarokní architektury historického jádra objektu s historicky hodnotnými a honosnými interiéry – vše dokumentující období nastupující vídeňské secese a práci významných tvůrců tehdejšího Rakouska-Uherska (architekti Ehlen a Ohmann, malíř Tardoss).

V rámci této akce byla navržena rekonstrukce ve stávajícím objemu dvou výše zmíněných základních částí a bezprostředně navazujících doprovodných prostorů. Současně dochází k podstatnému zrušení živelně rostlých objektů a dostaveb převážně dílenského charakteru východně od historické části divadla směrem k památkově chráněnému Negrelliho viaduktu. Cílem je vyčištění tohoto prostoru a nové uspořádání hmot, nezbytných pro rozvoj jevištní technologie, zavážení dekorací a lépe uspořádané provozní administrativy v bloku přilehlém ke Křižíkově ulici. Návrh tedy směřuje k vytvoření moderní kapacitní hudební scény na evropské úrovni, s mimořádnými parametry pro uplatnění nové jevištní technologie, a to při jedinečné možnosti využití historické podstaty divadla v přímém kontaktu s diváky. Toto řešení je hlavní zásadou navržené koncepce, která je první celkovou rekonstrukcí s jasně danou koncepcí. Dělící hranici obou částí staveb tvoří zcela přirozeně zadní stěna jeviště, která bude prolomena otvorem pro vytvoření zadního jeviště. Zcela nově je navrženo veškeré technické a technologické vybavení budovy, odpovídající současným požadavkům a rozvody veškerých instalací v objektu. Navržené řešení zároveň odkryje prostor v okolí Negrelliho viaduktu a otevře nové pohledy na tuto monumentální dobovou stavbu, která je na seznamu kulturních památek.

Stavba získala tato ocenení:

Cena primátora hlavního města Prahy, Rekonstrukce Hudebního divadla v Karlíně, 2007
Titul Architekt roku 2007, Rekonstrukce Hudebního divadla v Karlíně, 2007
Titul Architekt roku 2007 (cena veřejnosti), Rekonstrukce Hudebního divadla v Karlíně, 2007




Dálnice D3
Komunikace R4
Silniční okruh kolem Prahy

We are owners of certificate ČSN EN ISO 9001:2009, ČSN EN ISO 14001:2005 and ČSN OHSAS 18001:2008.

Created by CTECH s.r.o. ©2012